Jessica Jayne Maertin wrote:
> Mily Janu,
> kdyz na mne nekdo chce mracit, abych pochopila, ze bych se ho mela zeptat na
> to proc, tak at tak ucini az po konci tance. Mraceni na mne proto, ze jsem
> udelala chybu nejspis vede k tomu, ze udelam dalsi chybu, bud proto, ze me
> to depta anebo proto, ze misto toho, abych se soustredila na tanec, zacinam
> premyslet nad tim, proc asi ten clovek na mne mraci.
>
> Realita vsak je, ze mnohokdo mraci jen ze zvyku a vubec nemusim z toho
> vedet, jak na tom s tim clovekem jsem, vzdyt muze se mracit z duvodu, ktere
> se mnou vubec nesouvisi. Jessica
Vim, z napriklad ja pusobim casto zamracene, temer az nastvane. A to
i tehdy, pokud se vubec nemracim. A nekdy i tehdy, kdyz se dobre bavim.
Proste ne vzdy emoce plavou primo na oblicej. Buddha mel v neutralnim
vyrazu na obliceji usmev. Fajn. Mel stesti, ja ho nemam. A vim, ze nas
je takovych mnohem vic. Dobre se bavime, ale neni to na nas prilis videt.
A pokud si zacnu myslet na to, abych se usmival, prestavam se bavit.
Co mam potom delat?
PD.