Drobky z Blavy

-        Přivítání chlebem a solí bylo pro skupinku Francouzů, které jsem vedl z parkoviště (jěště že jsou italština s francouzštinou tak příbuzné, takže jsem se s nimi jakž-takž mohl dorozumět), opravdu překvapením – s rozpaky nevěděli, kam zařadit tento slovanský zvyk

-        Ubytování v třetím (nejvyšším) patře školy, v poslední třídě na konci chodby, v kombinaci s Round Dance halou v suterénu znamená aspoň desetkrát za den pět poschodí nahoru a pět poschodí dolů + 10 x 50 x 2 metrů chodeb = křeče v lýtkových svalech v pondělí. Pozitivum: žilní pumpa v lýtkách pracuje naplno, k potěšení kardiologů.

-        Asi pětkrát jdu pro něco do auta na parkovišti. Pětkrát tam potkám slovenskou policii. Příjemní mladíci + pocit bezpečí mého vozu = opravdu je SK policie  přítel a pomocník. A ochránce proti zlodějům.

-        Systém badge s čárkovým kódem = fantastické pohodlí placení v bufetu bez věčných problémů s drobnými. A otravou s výměnou v Kč či v rublech.

-        Vůbec bufet: kafe se samoobsluhou je pohodlné, vždy dostatek místa k posezení, ba i to nealko pivo je vděčné doplnění vypocených tekutin.

-        Blízkost velkého Tesca (asi 300 m) je výhodná pro zapomněnky jako já – náhradní ponožky, zubní kartáček s pastou, ručník apod., odpočívající v pohodlí domova ve Frankfurtu, tolik nemrzí.

-        Z nejhlubších vrstev paměti vydolovaná ruština se uplatní nejen při konverzaci se šesti ruskými tanečnicemi a tanečníky ve spací místnosti, ale i při tlumočení mezi nimi a rakušany s domlouváním jejich návštěvy ve Vídni v příštím týdnu.

-        Osobní vítězství – poprvé v životě tančím Quickstep. Asi také díky Berndově způsobu výuky: jen přijatelná  trocha teorie na začátku a pak step-by-step figura po figuře pečlivě vysvětlená a s perfektním překladem (a dovysvětlením) Lenky Matějíčkové a s častým opakováním vykonaly své. (Diametrálně odlišný přístup proti přeteoretizovanému přístupu Richarda Lambertyho).

-        Afterpárty s prohýbajícími se stoly plnými dobrot – mohl jsem se užrat křupkavých selátčích kůžiček s vynikajícím kyselým zelím. A dorty a cukríky a…a…aaa ….samé mňamky. Ztloustnutí ale při tom množství tance nehrozí.

-        Trapas: při odchodu z akce v aule školy potkám Žanetu a bezděčně vypálím: „Kdybych měl klobouk, hluboce ho smeknu s úklonou Tvému muži, Jirkovi Sčobákovi, že dokáže najít tolik vhodných  lidí a s nimi zorganizovat takovou velkolepou akci“.  Žaneta se usměje, poděkuje, a mně až při východu ze školy dojde, jakého faux pass jsem se dopustil: Kdyby Jirka neměl tak fantastickou ženu, která mu nejen trpí ty věčné starosti, výjezdy, časové krize, neustálé napětí, jestli všechno klapne a tisíce jiných klopot, ale ještě ho v tom podporuje, tak by těžko taková akce vůbec byla možná. Tož promiň, Žaneto, ta poklona patří především Tobě.

-        Square Dance v bazénu: úžasné. Snad jen Schlick Dance v půlmetrovém bahně při odlivu mořské vody, pořádaný SD Klubem Ocean Waves Wilhelmshaven (letos 12.6.2016) je zábavnější. A opět Jirka Ščobák – při tom celodenním blázinci dokáže ještě pozdě večer, po 23. hodině, callerovat nejen s úsměvem, ale i s viditelným požitkem.

-        Sprchy kdykoliv k dispozici, a oddělené. To také není všude.

-        Nakonec dvě negativa:

1. Žádné sběrné místo pro prázdné skleněné láhve. A těch bylo…
2. Tato akce se pořádá jen jednou za rok. Škoda.

Byl to nádherný víkend. Takže už se těším na příští rok:

TO SEE YOU IN A SQUARE NEXT YEAR IN BRATISLAVA!

A všetkým Karolínčanom, namiesto  pugétu, celú virtuálnú lúku jarných kvetov, vlastnoručne fotografovanú na ostrove Mainau v Bodamskom jazere posiela František: