Ohledne stereotypu: vse podstatne uz bylo receno, souhlasim s tim, ze problem neni v metode, ale v callerovi. Navic kdybych mel posuzovat pouze ceske prostredi, tak nejvetsi stereotypy produkuje modulove callerovani (napr. Swing Thru, Girls Fold, Peel the Top, R & L Thru, nebo Heads Promenade 1/2, R & L Thru, to jsou kombinace, ktere uz nemuzu ani slyset, natoz potom tancovat).
Jo jo, ja si pokazde vzpomenu na "Heads Go"... pridam postreh necallera: Moduly podle me maji oproti sight calling jednu velkou vyhodu: daji se napsat na papir. Takze kdyz ma caller vypadek nebo to chce ozvlastnit (nebo... doplnte podle osobnich preferenci), koukne na papir nebo na notebook. Samozrejme se to musi umet, aby tanecnici necekali 10 vterin, az si caller precte a pochopi sve vlastni poznamky, ale je to pomocnik. To se sight callingem nejde. Taky pridavam postreh tanecnika: pokud chce caller ukazat nejakou konkretni kombinaci a kvuli ni jede v ramci tipu nejdriv modulove a pak prejde na sight calling, okamzite to jako tanecnik poznam - casto mam z toho dojem "tak a ted rychle domu, at muzem pokracovat" - ale to podle me neni jenom rozdilem obou metod, ale hlavne rozdilem v kvalite soustredeni toho callera. On se celou dobu soustredil na to, aby dobre a s uspechem ukazal ten svuj puvodni (casto obtizneji pochopitelny) napad a aby mu ho lidi zatancovali. Co se tyce vyukoveho aspektu, tak sepsane kompletni kombinace nebo moduly maji jeste tu velkou vyhodu, ze je lze pouzit opakovane, pokud chce caller prislusnou pasaz s tanecniky projit a ukazat jim, jak se to tancuje. A to dokonce v situacich, kde by to se sight callingem slo obtizne nebo vubec ne. Napr. se mi vybavuje situace z posledniho iPAC, kdy calloval Clark Baker pomerne tezkou C2 (asi nejtezsi za cely vikend) a obcas musel lidi vracet. Jednou mu dokonce cely sal (5-6 ctverylek) kombinaci zatancoval shodne (tj. vsichni stejne), ale spatne. Clark se jen podival a rekl: "Sorry, guys, I don't believe you" a prosel to s nama jeste jednou. A mel pravdu. Milan