Vážení obvykle s úsměvem pročítám vaše ohnivé diskuze a myslím si často něco nepříliš lichotivého. Proto sice na konferenci jsem, ale takřka nikdy neodpovídám. Výjimku činím až teď. K tzv. pozdnímu začátku nedělního opakování Nalejvárny - tedy akce, kterou organizuji a tudíž se mně dotýká - bych dodal jen to, že pokud měl někdo potřebu odjet dříve a velmi mu záleželo na tom, že určité věci chtěl zopakovat přednostně, měl se příslušnému vyučujícímu zmínit a příp. to říci mě dřív, než mělo začít opakování. Program na Nalejvárnách je flexibilní, dodržování času odpovídá daným možnostem, jejichž rozsah je ovlivněn rozmanitými podněty a to platí i v případě opakování. Takže se mohlo leccos požadavku přizpůsobit, pokud by to nebylo v rozporu s jinými významějšími zásadami, které vyučující v daném případě mají. Pro nás (řekněme za mne, který jsem obvykle zodpovědný za výukový či cílový obsah) je prioritou začínat stěžejní bloky - tedy ty výukové - včas. Všechny další bloky jsou podpůrné a mají sloužit jako zábava a odreagování po zápřahu, který všem dává výuka. A pro ně platí i volnější uspořádání. Jen striktní dodržování všeho nevytváří pohodu, je potřeba na leccos reagovat okamžitě a tudíž flexibilně. Může se klidně stát, že výuka skončí i dřív, když zjistíme, že už to už lidé neberou a raděj vložíme nějaké odreagování, snížíme zátěž, apod. Chápu rozčarování nad mírně zpožděným začátkem (ne větším, jak 10 min.) nedělního opakování, ale pro mne jako organizátora je zase rozčarování, že někdo něco chce a odjede před koncem. A viní z problémů z toho vzniklých někoho jiného. Akce byla do 12,30, skončila 12,36 a byla naplněna požadovaným obsahem (dokonce v Jive i o tanec více, než bylo původně plánováno). A pokud chci odjet před koncem, dělám to vždy s vědomím, že o něco přijdu. Spíše bych chtěl apelovat na ty, kteří mají pocit, že už to, co se právě opakuje, umí, a tak se nepokrytě - řvouce - v přísálí baví a to tak, že je musí vyučující několikrát napomínat. To myslím narušuje výuku mnohem více, než zmíněných necelých 10min. zpoždění. Tento jev je ale zavedený v českých luzích a hájích a svědčí o nedostatku tolerance. Jsem rád za Matyášův příspěvek, ve kterém objasnil plánování svých bloků. Mám podobné zkušenosti. A vycházejí z praxe. Prosil bych teoretiky, aby si nejdříve nekde vyzkoušeli své teorie. Mílovy výkřiky o učení tanečníků přesným začátkem kdykoli a kdekoli beru s úsměvem. Jako caller a tvůrce i vyučující je skvělý, další jeho názory však nesdílím. Já osobně jedu buď na akci pracovat (učit a cuerovat) nebo se tancem pobavit a něco se naučit. Ale ne utancovat do mrtva. A podle této zásady přistupuji i organizaci svých akcí pro druhé. Jejich cca 14 leté výročí nejspíš svědčí o tom, že moje snaha o vyváženost míry tlaku i pohody zatím vychází. Pro Jessiku : Nepochybuji, že byla poznámka, vyvolávající tuto diskuzi, míněna dobře. A z určitého pohledu - studenta v časové tísni - i pochopitelně. Ale jako kantorka určitě nepředstoupíš před 2 žáky ze 40ti a neučíš je, jen proto, že začala hodina. Chce to míru pozornosti, která odpovídá počtu zúčastněných. Jinak bys musela těch zbylý 38 učit všechno znovu, až za 10min. přijdou. A to považuji za práci zbytečnou. To raděj počkám těch 10 min., až těch posluchačů budu mít řekněme 12 a to zejména takových, kteří to potřebují. Pak vím, že moje práce má nějaký smysl. Pěkný , slunný den, dostatek tolerance a osobní pohody přeje všem Rosťa Kučera