Tato zprava je urcena tem nekolika, kteri si jeste pamatuji kdo jsem. Vsem ostatnim se timto za nedulezity mail omlouvam. Letos to je prave dvacet let, kdy jsem se poprve setkal se Square Dance. Za tech dvacet let jsem diky tomu potkal spoustu lidi a zazil mnoho veci. Lidi dobrych, pratelskych, ferovych... stejne jako lidi hloupych, zlych, zavistivych. A zazil jsem veci dobre i zle, radost i zklamani, pratele ziskaval i ztracel. Jak uz to tak v zivote byva. A po vetsinu tech poslednich dvaceti let byl Square Dance naprosto nedilnou a velmi, velmi podstatnou casti meho zivota. Vim ze jsem se v posledni dobe mimo svuj klub prilis neukazoval a mnozi si mysleli , ze uz jsem zmizel. Nebylo tomu tak, nepatrim mezi ty kdoz odchazi bez rozlouceni. A k tomu rozlouceni dochazi prave ted. Dekuju vsem tem se kterymi mi bylo za poslednich dvacet let ve Square Dance fajn, kteri mi nekdy pomohli, nebo kteri dokazali rict "Dekuju" kdyz jsem ja pomohl jim. Tem druhym... vy kdo mne znate si dovedete jiste predstavit, co asi tak mohu chtit rict tem druhym a neni tedy nutne to tu rozpitvavat. Moudrost pravi "nikdy nerikej nikdy" a proto to nebudu rikat ani ja. Nicmene v tuto chvili se domnivam, ze me posledni callerske vystoupeni na verejne pristupnem miste se uskutecni pristi pondeli na klubovem veceru Crazy Dancers. Neocekavam zadne zastupy placicich fanousku (moji fanousci jiz davno "vymreli"), ale pokud snad o tuto informaci nekdo stoji, ma ji k dispozici. Mejte se vsichni fajn a uzivejte si Square Dance tak, jak jsem si ho vetsinou uzival ja. Martin Pavouk Podlaha